Letos bylo na VŠUP k vidění (i slyšení) hned několik zajímavých prací, nakonec však byla naprosto jednoznačně vybrána Tereza Severová. Na výstavě diplomek v Karlín Studios představila dvě vzájemně související projekce - na jedné postarší žena zpívá Beethovenovu skladbu, skupinka lidí beze slova hledí někam vzhůru... Tato druhá projekce, která tvoří základ celého projektu, byla vytvořena tím způsobem, že každá postava byla nejdříve nasnímána jednotlivě a výsledný celek byl poskládán až v počítači. Díky tomuto postupu působí celá kompozice nezvyklým, velmi sugestivním dojmem. "Postavy jsou zároveň pohyblivé a "živé" a můžeme sledovat jejich pohled, který něco hledá, zároveň ovšem velice statické a vytržené z jakéhokoli kontextu jako preparovaní motýly," říká o této práci Denisa Kera. Interpretuje ji jako metaforické vyjádření "slepoty" současného člověka, "pasivně přijímajícího mediální obsahy, které již neumí spojit do srozumitelného celku a s vlastním životem."