Jihokorejský umělec Bongchull Shin pracuje se sklem, a to ve dvou souběžných liniích. V rámci té první vytváří nápisy na zdi, pojaté v čistě konceptuálním duchu. Zásadní roli zde ovšem hraje právě materiál – ostré střepy rozbitého skla –, který je tu postaven do záměrného kontrastu s obsahem textů, odkazujícím většinou k lásce či kráse (např. To Love And To Be Loved). Druhá linie má blíže k oblasti sklářského umění a také ke geometrické abstrakci či konkrétnímu umění. Autor si zde vyvinul ustálené formální schéma, které však umožňuje mnoho variací. Jeho základem jsou skleněné elementy, které umisťuje do více či méně uspořádaných kompozic před bílou plochu, ať už je to přímo stěna galerie či bílá pravoúhlá deska. Tyto prvky – malé krychle a kvádry – však nejsou jednolité: jsou skládány z dílců silného čirého skla, oddělených barevnou fólií. (Vedle krychlí a kvádrů ještě používá úzké pruhy skla opět v seriálním řazení, princip je však podobný.) Při čelním pohledu tedy působí téměř bezbarvě, barva se uplatňuje pouze při pohledu z boku a úhel pohledu udává její intenzitu. A barevný je i stín, který díky pečlivému nasvícení tyto objekty vrhají. A právě rytmická hra mnoha barevných stínů na oné bílé základové desce v kombinaci se samotnými objekty vytváří fascinující optické struktury, které se neustále mění při pohybu diváka a samozřejmě i při změně nasvícení.
