Diplomová práce Irène Mélix není ničím jiným, než co bylo napsáno na popisce: chlupatou zdí. Ovšem chlupatou velmi zajímavým, přesvědčivým a dokonce až fascinujícím způsobem. Za použití speciální elektrostatické techniky autorka pokryla velkou souvislou plochu nepravidelného tvaru šestimilimetrovými syntetickými chlupy. Je však důležité zdůraznit, že tato práce není v její tvorbě pouze jednorázovým efektním nápadem. Oběma motivy – zdmi i ochlupením – se zabývala několikrát ve svých předchozích pracích v různých médiích a z různých aspektů. Zeď pro ni přestala být pasivním objektem určeným k zavěšování obrazů, ale symbolickým prvkem nesoucím mnoho různých významů. A právě ochlupení jí dodalo ještě další: „Vlasy a chlupy můžeme vidět jako extenzi nervového systému mimo vlastní tělo,“ říká autorka. „Jestliže by kůže byla stěnou, ochlupení by bylo možností, jak touto stěnou proniknout.“