Joanne
Reid

Joanne Reid používá ve svých pracích použité předměty denní spotřeby nebo průmyslové stavební materiály, jako třeba v tomto případě papírové tašky, bílé dlaždice či neonové trubice. Vytváří z nich instalace, které jsou založeny na volných asociativních odkazech k archaickým sakrálním prostorům. Tedy ke světu zcela odlišnému od „bílé kostky“, v níž se odehrává výtvarný provoz, s níž však zároveň sdílí určité společné rysy, které autorka zkoumá. Přinejmenším materiál v nich sehrával zcela jinou roli jako symbolické vyjádření či přímo ztělesnění věčného trvání a posmrtného života. K této tvorbě ji kdysi inspirovalo zjištění, že jedno z označení pro sochaře ve starém Egyptě bylo „ten, který udržuje naživu“, což v jejím případě znamená právě práci s vyhozenými, „mrtvými“ předměty. Výše zmíněné platí i pro dvě práce, které představila ve vzájemné vazbě uspořádané tak, že tvoří určitou hieratickou kompozici. Ta první s neonem evokuje jakýsi magický znak, důležitou roli zde však hraje i její ambivalentní název, v originálu Dead End, což znamená „slepá ulice“, ovšem v doslovném významu „mrtvý konec“. Dvě papírové tašky obrácené dnem vzhůru na podložce z bílých dlaždic zase připomínají nějaký kamenný monument.