Nestává se dnes často, aby obrazy mladých malířů v sobě kombinovaly nálehavost s velkorysostí. Série Embrace Marie Murty v sále akademie zabrala jednu velkou stěnu a svým účinkem celý sál. Jejich jednotný velký formát a agresivní barvy měly efekt lightboxů v letištní hale nebo kostelní vitráže. Touto asociací je také dané existenciální pole, na kterém se malby odehrávají. Z neutrálně optimistického prostředí kabiny letadla se malba přenáší na bitevní pole života se všemi tlaky a aktuálními společenskými problémy. Parafráze neemocionálních nákresů pro případ nehody se stává baconovským zobrazením situace člověka/ženy v dnešním světě. Tomu odpovídá i malířské zpracování, které kombinuje agresivně uklidňující pastelové tóny s intenzivními barvami. Rychlými tahy a kresebnými linkami pojednané části kontrastují s minuciózní detailností až hororově deformovaných částí lidského těla. Jejich introvertní urputnost se týká nás všech.
