Na první pohled zaujme svůdný klouzavý pohyb a převážně tlumené barvy počítačových animací. Až druhý pohled odhalí, že Anthonissenovým hlavním tématem je čas. Rozehrává ho v drobných etudách, jejichž společným jmenovatelem je hlavně prostor, ve kterém se odehrávají. Jsou to místa periferní, všem dobře známá, která jsou už z principu neosobní a osamělá. Tato nonplaces Anthonissen využívá jako scénu, na kterou jako dočasné sochy staví situace složené z běžných objektů. Kola, palety nebo židle pod vlivem autorovy imaginace i neviditelných přírdoních sil mění konfigurace a brilantně zachycují plynutí času, které je zárověň bezčasím. Počítačová dokonalost získává nádech povědomého, dotyk reality pak umělec převádí i do instalací, které se stávají zastaveným okamžikem snu.
