Dvě plátna ve videoinstalaci Ondřeje Houšťavy zachycují paralelně představení, které v projevu hlavního aktéra obsahuje několik subverzivních strategií: apropriaci hlasu jiného pohlaví, ale také využití “strategického mlčení”, scénického pohybu či práci s mikrofonem a kouřostrojem. To vše dohromady vytváří možnost “odmítnutí koherentnosti jednotlivce”, zdvojené nejistoty vycházející ze současné queer teorie. -pv-
