START POINT PRIZE – Prize for emerging artists

Nestává se často, aby se samotný akt dokončení studia stal předmětem závěrečné práce. Jurian Vermoolen si s ním však ve svém pseudodokumentu pohrál dokonale. S pobaveným úsměvem v něm sledujeme nerozhodného studenta, jenž tři dny před vernisáží pořád nemá co vystavit a vlastně ani neví, co by to mělo být. Prototyp lenivého studenta se ale postupně proměňuje v pracanta, kterého přitom pořádně něco dělat vidíme až při závěrečných titulcích, když u počítače edituje svůj film. Brzy je jasné, že hranice mezi fikcí a realitou je hodně nezřetelná, a samotné východisko filmu je nejspíš zaranžované. Autor pomáhá kolegům s instalací jejich prací a nakonec ostatní pomáhají jemu s dosud naprosto nejasným filmem. Vermoolen se tak s lehkostí dotýká aktuálních obecných témat, jakými jsou alternativní ekonomické modely (založené na směně služeb), solidarita (spolupráce v rámci vlastní sociální sítě) a tabuizovaný fenomén selhání (rychlou rukou stlučená dřevěná tribunka se dlouho zdá být jediným výsledkem sympatického tápání autora). (RV)