Jaká je barva všeho? Když dáme všechny barvy nečeho dohromady, znamená to, že jednotlivé složky už neexistují. Proto je ten nový pigment tak přitažlivý a nabitý emocemi, protože v sobě obsahuje minulost, stopy toho, co už není. Roch-Cuerrier vzala atlas světa a touto metodou nivelizovala informace v něm obsažené. Vypískovala všechny mapy a takto získané jednotlivé pigmenty roztřídila, takže víme, jakou barvu má třeba celosvětová pevnina a přitom se pohybujeme na poli monochromní abstrakce, což nám dává určitý záchytný bod. Ten pečlivě vybělený atlas se ale stal vzrušujícím krásným artefaktem, kde veškerá suma znalostí jako by zmizela a vrátila se k postavení u hranic nepoznaného: hic sunt leones. Ten nejstrašnější lev je naše neznalost, nemožnost se orientovat, strach z neznámého. Dojít na konec světa a – zřítit se? Atlas fungoval vlastně jako obraz naší moci nad světem kolem nás a její zmizení nás uvrhá do nejistoty. Při pohledu do novin se nemůžeme neubránit pocitu jehož je tento 30 let starý atlas metaforou – že náš svět mizí, hranice se rozpouštějí a jen ta bílá barva se místy mění v černou. (rv)