Už téměř 200 let téma stroje a člověka fascinuje společnost i umění. Stroje od člověka přebraly práci, kterou mohl sám vykonávat, a dnes už dělají věci, které jsou pro lidské ruce za hranicemi možností. Množství práce, jejíž výsledky jsme všichni zvyklí využívat, zůstává pro nás neviditelné; provedly ji buď neživé stroje nebo pro nás strojovití lidé v zemích, kam byla práce outsourceovaná. Práce u pásu, tak typická pro 19. a 20. století, je pro většinu z nás naprosto nepředstavitelná. Nicola Arthen ve svém videu takovou práci abstrahoval do robotického baletu dvou rukou, které bez ustání provádí tytéž precizní pohyby. Futuristický ideál splynutí člověka se strojem dnes dostává nové rozměry technické i sociální. Ve videu Skok do výšky je perfektní atletický pohyb provedený bezvládným tělem, které nesou paže pěti lidí. Kdo tady funguje jako mechanický stroj? Pohyb je tu materializovaný, jeho fázování vizualizované, celá scéna ale paradoxně dostává náboj renesančního religiozního výjevu. Napětí mechanického a tělesnosti je typické také pro Arthenovy sochy. (rv)