Video Mihaie G. Dragolei je dokumentem, který 25 let po pádu komunismu představuje v pozvolném tempu osudy několika „Ceaușescových dětí“. Za tímto termínem se skrývá fenomén, který patří k nejtragičtějším kapitolám vlády tohoto rumunského diktátora. Inspirován Stalinovou tezí o tom, že růst populace sám o sobě zajistí ekonomický rozkvět, přišel v roce 1966 s plánem na zvýšení počtu obyvatel země z 23 na 30 miliónů do roku 2000. Jeho neblaze proslulý Dekret 770 z roku 1967 kriminalizoval potraty, těhotenství se dostalo pod státní kontrolu, ženy bez dětí byly považovány za nepřátele státu, zmizela antikoncepce a sexuální výchova. Důsledky této politiky ve spojení s nedostatečnou zdravotní péčí a všeobecnou bídou na sebe nedaly dlouho čekat: vedle vysoké dětské úmrtnosti to bylo především velké množství nechtěných dětí, které byly rodičům odebírány do státní péče. Jednak pro to, že je rodiny nebyly schopny uživit, zároveň se v duchu tehdejší ideologie měl stát o dítě umět postarat lépe než rodiče. V roce 1989 žilo v těchto státních domovech pro opuštěné a odebrané děti více než 100 tisíc dětí. Podmínky v nich byly drsné: ekonomicky špatně řízený stát začal v 80. letech snižovat jejich financování, takže domovy trpěly nedostatkem takřka všeho - personálu, jídla, elektřiny i vytápění. (Dalším důsledkem bylo např. opakované používání injekčních stříkaček, které vyústilo v nejvyšší výskyt HIV mezi dětskou populací v Evropě.) Emoční potřeby dětí byly zcela ignorovány a život v nich určovala všudypřítomná šikana, která jim dělala ze života peklo. To vše ve filmu zaznívá ve vzpomínkách bývalých chovanců, dnes už dospělých lidí. (mf)