Cena StartPoint 2015

Marianne Vordermayr

Bílý, dvakrát prohnutý papír, který díky tomu stojí sám na zemi, vytváří deformovanou projekční plochu, na níž se odehrává film beze slov. Nebo přesněji řečeno „projekční prostor“, který se prolíná s prostorem, o němž vypráví film. Jde o prostor na první pohled zvláštní: prázdný, strohý až sterilně čistý, tuto přísnost však někde narušují pohozené kusy textilu a další nepatřičnosti. Filmové záběry totiž ukazují právě zrušenou a opuštěnou klauzuru ženského kláštera. Autorka chtěla tuto proměnu konventu zdokumentovat, sestry však odmítly hovořit o tom, co pro ně odchod znamenal. Musela se proto obejít bez lidí a beze slov. Změnu, která do těchto prostor vtrhla, vyjádřila jen metaforicky prostřednictvím bouře, která zuří za okny kláštera a svými zvuky proniká dovnitř.