Od roku 2013 Mika Helin vytváří site-specific prostorové instalace, připomínající abstraktní prostorové malby či kresby. Od efektního nakupení bílých krychlí levitujících v prostoru a pronikajících do jeho hranic – stěn, podlahy a stropu - dospěl k expresivním asamblážím, poskládaných z nalezených objektů a různých surových materiálů, především pak ze dřeva používaného při stavbách. Tyto náročné instalace, jichž už vytvořil několik, se postupně stávají čím dál komplexnější. Dosavadním vrcholem je jeho diplomová práce, do níž dokonce zakomponoval torzo malého auta. Autorovi jde o čistě emocionální působení na diváka, který je doslova vtahován do prostoru, definovaného svou specifickou estetikou. Krátké fyzické trvání se snaží překonat pozorností, kterou věnuje fotografické či filmové dokumentaci, jež se pak stává uměleckým výstupem an sich.