Čtyři práce Karla Isaksona by mohly fungovat samostatně, zároveň však mezi nimi existují obsahové i formální vazby. Jsou však prezentovány jako jedna čtyřdílná instalace. Jejich spojujícím prvkem jsou moderní technologie, tedy neosobní a zároveň všudypřítomná součást našich životů, které jsou zde používány způsobem, jež působí na naši imaginaci a emoce. Rozměrem největší je instalace, tvořená zdrojem velmi hlasitého zvuku, který si však můžeme jen představovat, neboť je absolutně utlumen vrstvami speciálního materiálu. Tématem další práce - abstraktních černobílých tisků zobrazujících zvláštní struktury – je opět propustnost látek a vnitřní prostor: do obyčejných triček jsou vkládány negativy filmu, registrující procházející světlo. Poslední dvě části tvoří videoinstalace nezvykle přehrávané na miniaturní obrazovce iPhonu; přístroj samotný je však i jejich tématem. Přehrává a prostřednictvím malého tunelu se soustavou zrcátek zároveň rovnou natáčí film (respektive jeho zmenšený výřez, odpovídající průměru tunelu), který vzápětí opět přehraje a natáčí. Není důležité, jaká sekvence filmu byla na počátku, neboť po několika opakováních se obraz - neustále kopírující svůj detail - stává pulzující obrazovkou generující určité barvy. Také druhá práce je o iPhonu a technologii jeho displeje. Autor jej poslal do čínského města Baotou, aby zde provedl banální úkon: nechal jím natočit jednu místní květinu s fialovým květem. Právě zde se totiž těží vzácné kovy, především europium, které je v displejích používáno pro zobrazování modré a fialové barvy. (mf)