Instalace Union For Good Citizenship působila jako nějaké archelogické vykopávky nebo shromaždiště odložených propriet. Vizuálně přitažlivé objekty, které vypadají, jakoby mohly mít nějakou funkci. K tomu navádí jejich lidské měřítko a asociace eventuální, pravděpodobně už proběhlé činnosti. A opravdu tomu tak je. Van Trigt vyráží se svým uměním mezi lidi, ale jeho public art má výrazně autonomní pozici. Vytváří situace, ve kterých se (někdy nic netušící) publikum musí aktivně zapojit. Participace však nevede k nějakému kolektivnímu dobru, ale hlavně k tomu, že umělcovu tvorbu konzumuje co nejvíce uživatelů. Vrcholem pak je možnost si za poplatek zahrát minigolf na Van Trigtových sochách. Umělec inscenuje situace podobné běžnému životu, ale skulpturálními nebo teatrálními přesmyčkami z nich vytváří vlastní dílo. Chce nám ukázat, jak skryté jsou mechanismy manipulující našimi životy nebo chce ve svůj prospěch do svých projektů zapojit co největší publikum? Kvůli téhle nejednoznačnosti si je dobré počkat, s čím Van Trigt přijde příště.