START POINT PRIZE – Prize for emerging artists

Přehnaná atmosféričnost jednotlivých záběrů – částí celkové skladby, neméně atmosférické, může vadit emocionálním zabarvením, ale stejně tak dráždit přímostí, která se ony subjektivní věci nesnaží obejít, ale raději je zahrnout. Takto se do fotografií Lucie Scerankové dostávají symbolické obrazy, jež mohou být vnímány jako nebezpečné, snadno dostupné populáry nebo nálady, které používáním poztrácely svůj obsah. Scerankovou zajímají zrovna tyto obrazy, pro jejich jasný obrys a zdánlivě jasný, avšak vyvanulý obsah, jenž nabízí – při schopnosti přímého vjemu – v nich najít jiné a poměrně jednoduché (což ovšem není tak jednoduché) možnosti a výrazy. Tuto „novou“ svobodu obrazu je dobré vyzvednout nad všechny ostatní strategie zacházení s fotografickým a pohyblivým obrazem od apropriací ke scénografii, aranžmá, iluzi a koláži, které Sceranková využívá. Můžeme intelektualizovat její autoportrét s ohonem vlasů, vycházejícím z úst skrze Václava Stratila nebo Matthewa Barneyho, ale stejně nás nakonec dovede k prosté hře prostoupení se předního pohledu se zadním. Tento úkrok od všudypřítomné uvědomělosti a závislosti na vzorech je cenný, není složitě kalkulovaný, přestože zachází s posouváním kontextu a spoluřeší tolik aktuální problematiku vzájemného vztahu reality, jejího obrazu a obrazu obrazu. (ej